ZeekRewards a rodičovský příspěvek

Dvě na první pohled nesouvisející věci…

Před třemi dny se jako domeček z karet začala hroutit “jistota” mnoha lidí, kteří uvěřili možnosti snadného výdělku dolarových částek v projektu ZeekRewards. Společnost, která do té doby nabízela odměnu za “práci” spočívající v zadávání inzerce na tzv. penny aukce, uzavřela své hlavní sídlo, odpojila provoz webové stránky a bez bližších informací pro své uživatele přestala fungovat. Důvod toho všeho je poměrně jednoduchý – vyšetřování ze strany amerických úřadů pro podezření z nelegálních praktik, konkrétně aplikování Ponziho schématu.

Já sama jsem se o existenci projektu ZeekRewards dozvěděla zhruba před měsícem v diskusi na jednom z webů určených převážně maminkám malých dětí. Vzhledem k tomu, že projekt fungoval na bázi multi-level marketingu, někteří diskutující se zde snažili dostat nové členy do své linie. Popis práce vypadal skvěle – jednou denně se připojíte k internetu, přihlásíte se do systému, zkopírujete přednastavený inzerát a vložíte ho na některý z předem určených inzertních serverů. Za to vám firma na vaše bodové konto připíše odměnu 0,5 – 4 USD denně. Když na váš inzerát někdo klikne a zapojí se do aukce, stává se vaším zákazníkem a dostáváte provizi i z jeho útraty. Po dobu dvou měsíců si systém můžete vyzkoušet zdarma (bez nároku vybrat vydělané peníze), když se po  této době rozhodnete pokračovat, bude vás to stát 10 USD měsíčně členského poplatku – které však lze, kromě prvního vstupního poplatku, hradit z bodového konta. Když máte na bodovém kontě určitý výdělek, můžete si nechat peníze převést na účet prostřednictvím některé internetové peněženky (předem definované Zeekem). Výše vašeho výdělku je však ovlivňována stavem vašeho bodového konta, pokud tedy chcete vydělávat a vybírat větší částky, je lepší nějakou dobu nevybírat a nechat body/peníze “pracovat”. Případně do systému přímo investovat a na bodové konto uhradit částku nad rámec měsíčního poplatku, která bodové konto rovnou navýší a tím zvýší i příjmy za jednotlivé úkony.

Lidem orientujícím se v IT technologiích už v tuto chvíli dojde, že celý systém je trochu nesmyslný. Pokud znění inzerátu najde uživatel v systému, pouze ho zkopíruje a vloží na některý z konkrétních inzertních serverů – proč by za to firma chtěla někomu platit? Průměrně schopnému programátorovi bude trvat cca 20 minut, než naprogramuje robota, který bude tutéž činnost vykazovat s minimálními náklady a předem definovanou efektivitou – nezávisle na tom, zda se uživatel do sítě přihlásí nebo ne.

Přesto se většina uživatelů evidentně domnívala, že jejich desetiminutová “práce” denně je pro společnost natolik hodnotná, aby jim za to platila zcela neadekvátní částky.

Při podobném zhodnocení celého projektu si většina lidí zaklepe na čelo a podiví se tomu, jak na to vůbec může někdo skočit. Třeba na zmíněném webu pro maminky se po pročtení příslušné diskuse a několika dalších s podobným tématem (možnosti přivýdělku z domova apod.) odpověď sama nabízí.

Zoufalé ženy, uvázané na několik let doma s dítětem a příjmem, který naprosto nedokáže pokrýt jejich měsíční výdaje, jsou schopné upsat duši ďáblu, aby se dostaly k nějaké koruně navíc. Tahle skupina obvykle zahrnuje ženy s průměrným rodičovským příspěvkem 7600 Kč – tedy ženy na tříleté rodičovské dovolené, které před porodem běžně pracovaly a nyní jako rodina musí uživit o jednoho člověka navíc s větším či menším propadem příjmů, a zejména pak ženy s příspěvkem minimálním, tedy 3800 Kč. To jsou obvykle ženy, které nikdy nebo dlouhodobě nepracovaly, totéž mnohdy platí i pro jejich partnera, pokud nějakého mají.

Už jen z této skutečnosti se dá usuzovat, že se až na výjimky (chybějící nárok na mateřskou dovolenou a volbu délky rodičovského příspěvku např. z důvodu změny zaměstnání v rozhodné době) jedná o ženy bez větších životních zkušeností, širšího povědomí o hodnotě vykonané práce a zejména finanční gramotnosti.

Nízký rodičovský příspěvek má být v jejich případě motivací k tomu, aby se pokusily vlastní snahou rodinný rozpočet vylepšit a hledaly si práci ještě před ukončením jeho vyplácení. Tento koncept sám o sobě dává smysl – ovšem s jednou poměrně zásadní překážkou: pokud se žena rozhodne pro práci v době, kdy pečuje o malé dítě, narazí obvykle nejprve na to, že se o toto dítě nemá místo ní kdo postarat. Předškolní zařízení jsou plná, na mnoha místech nejsou schopna umístit ani děti tříleté, jejichž matky se potřebují vrátit do původního zaměstnání, aby o místo nepřišly. Částečné úvazky či práce z domova prakticky nejsou podporovány a ze situace se stává začarovaný kruh.

V lepším případě se dotyčné podaří sehnat brigádu, obvykle ve formě roznášení letáků, které lze absolvovat i s kočárkem, nebo večerního úklidu prováděného v době, kdy už doma dítě ohlídá partner. V horším případě se upíše některému z hojně nabízených, avšak málokdy smysluplných MLM byznysů. Mateřské servery jsou pak zahlceny nabídkami kosmetiky, nekvalitních šperků a podobných zbytečností, které mnohdy spolykají více prostředků nabízejícího, než reálně vydělají. Další ženy se nechají zlákat vydařenými prezentacemi plnými prodejního entusiasmu k investici do projektů s produkty zcela nesmyslnými, jako je např. Talk Fusion, nebo již zmíněný ZeekRewards.

Výhrady k nízké výši rodičovského příspěvku jsou v naší zemi obvykle odmítány argumentací, že náš systém je velmi štědrý a umožňuje něco, na co ve většině zemí není nárok – možnost zůstat s dítětem po 3 roky doma za kontinuální finanční podpory státu. K tomuto argumentu však obvykle nebývá uváděno to nevyslovené – že tato možnost není až tak úplně možností, ale spíše povinností. Pokud rodina nespadá do vysokopříjmové kategorie a nemůže si dovolit placené hlídání dítěte, pak jeden z rodičů možnosti zůstat doma po 3 roky využít musí, neboť péči o dítě není možné přesunout na státem podporované předškolní zařízení. Stejně tak chybí informace, že nedostatek míst v těchto zařízeních je natolik závažný, že mnohdy nelze umístit ani dítě tříleté a matka tak o své původní zaměstnání i státní finanční podporu přichází. Zmíněn není ani fakt, že matka, která před nástupem na mateřskou a rodičovskou dovolenou odváděla na pojistném nadprůměrné částky a tedy i její výdělky byly výrazně vyšší, než průměrná mzda v této zemi, obdrží za dobu pobírání rodičovského příspěvku stejnou částku, jako matka s průměrnou původní mzdou či matka nikdy nepracující. Že se u každé z nich změní životní úroveň její i celé rodiny diametrálně odlišným způsobem není vůbec bráno v potaz.

Výsledek této situace je jednoduchý a v zásadě logický – rodiny s vyššími příjmy dítě odkládají do doby, kdy si ho budou moci dovolit bez toho, aby jejich životní úroveň výrazněji klesla a kdy by byly ohroženy jejich závazky (např. splácení hypotéky). Mnohdy potom mají méně dětí, než kolik by si jich byly ochotny pořídit – často z toho důvodu, že již v důsledku věkové zátěže dítě nejsou schony počít.

Rodiny se středními a nízkými příjmy se mnohdy dostávají do situací, kdy žijí od výplaty k výplatě a jakýkoliv akutní nepředpokládaný výdaj (např. oprava automobilu nutného k cestě do zaměstnání vydělávajícího rodiče) je potom nezvládnutelnou zátěží, který rodinu nutí k rozhodnutí, zda se zadlužit u společností typu Provident nebo se s vidinou východiska z trvale neuspokojivé finanční situace upsat některé z nepříliš seriózních nabídek “práce”, obvykle nabízených lidmi v podobně zoufalé situaci. “Práce”, která jejich situaci často spíše zhorší.

Náš systém péče o malé děti, označovaný za skvělý a velkorysý, je tak ve svém důsledku často příčinou bezvýchodně špatné finanční situace mladých rodin, ze které není úniku.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>