Zahradnické zhodnocení na konci sezóny

Když jsme koncem jara osévali záhony desperádským způsobem “nasypat všechno do jednoho záhona”, případně “vybodnout se na rytí a doporučené odstupy rostlin”, naše zahradnicky způsobilé příbuzenstvo nám s jistotou Pýthie věštilo, že nám tam nic nevyroste. Vzhledem k výsledkům těchto metod se nemohu zbavit otázky: pokud by měli pravdu a běžný způsob pěstování byl efektivnější – kolik bychom toho sklidili, kdybychom seli tak, jak se má? Asi tolik, že bych tím byla schopna zásobit farmářské trhy v akčním rádiu 30 km…

Polykultura

Takže – kdyby vás někdy napadla taková debilita :-), jako vyset 8 pytlíků semen do jednoho maličkého záhonku, bez ohledu na to, že 5 z použitých druhů jsou všechny kořenová zelenina – směle do toho! Mamutí výnosy ředkviček už jsem tu dokumentovala, po sklizení jejich pozůstatků (v podobě černobylských bulev a stonků zvících biomasy k vytápění v elektrárně – obsypaných tobolkami semen) se objevily natě petrželí a stonky mrkví. Přiznávám, že mrkve, které mají nad zemí pár zelených, sotva rašících  snítek a pod zemí deseticentimetrový kořen, jsem viděla poprvé… Petržel se naopak co do kořene příliš neprosadila, nať ale vyrostla nádherně.

Mrkev

Petržel

Pokud by se vám ovšem chtělo mrkev vyset samostatně, do pěkně tvrdé a značně jílovité hlíny, bez rytí, ale jen s lehkým okopáním motyčkou – tak taková zhůvěřilost je taky v pohodě. Sice se tomu rýči nakonec nevyhnete, až to budete sklízet, protože mrkev si cestu dolů bez problémů prorazí, ovšem ven už ji nedostanete.

Mrkve

A kdyby vás napadlo pěstovat na bývalé skalce dýně, v hlíně tvrdé jako kámen a na prostoru, kde by podle pravidla “sázet do sponu metr krát metr” měli být tak maximálně 2 – tak ty semínka klidně napíchejte sázecím kolíkem po deseti centimetrech. Ony si s tím poradí – z pytlíku klasických halloweenových dýní, pytlíku hokkaido, jedněch okurek a pytlíku  melounů nám v zahradě na letní období vzniknul brutální lopušinec a několik dýní emigrovalo přes plot na ulici (kde jim cestu přes silnici překazili obecní sekači trávníků).Lopušiště

Dýně pokoušející se jedním šlahounem proniknout k sousedům nakonec zůstala na naší straně plotu a teď pomalu dozrává.Na plotě

Dýni zrající na plotě z ulice nám po jejím krásném vybarvení do sytě oranžové někdo sprostě ukradl.Venkovní dýně Zralá

Asi usoudil, že ty koule rozvalující se na původním kobercovém porostu skalniček, nám budou bohatě stačit (což asi budou).

Ve skalce Okurek jsme bohužel moc nesklidili, protože jsme je v uvadajícím lopušinci objevili až ve chvíli, kdy už začaly přerůstat, ze stejného důvodu jsme si velmi omezeně pochutnali i na melounech. Hokkaido máme schované poslední tři, protože po zjištění, jak skvěle chutnají upečené, jsme je sežrali prakticky naráz.

Hokkaido

Pár dýní

Taky by vás mohlo napadnout vysadit jen tak sazenice rajčat a nechat je růst, jak se jim zlíbí – bez zaštipování a vyvazování. S důvěrou v přirozenou inteligenci rajčat musím konstatovat, že je to taky v pohodě. Jen je asi příští rok podsadím polníčkem, aby plody neležely přímo na hlíně a v případě včasného nesklizení nazačínaly zahnívat.

Rajčátka

A třeba zcela renegátský nápad vyset přímo do lehce okopané hlíny kedluby v době, kdy už všichni seriózní pěstitelé dávno vysadili sazenice vlastně taky ničemu nevadí. Jen to budete sklízet v době, kdy už mají všichni ostatní svoje kedluby dva měsíce v sobě :-)

Zahrádka

No, obávám se, že se v dohledné době asi ke konvenčním způsobům pěstování nevrátíme…

Ředkvičky

A o našich ovocných výnosech a jejich statečných sběračích a nepsychedelických rostlinách až jindy…

První půlka jablek Technické!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>