Žirafové zásady pro zimní pobyt v horách (s vykradením několika Tasslovických poznámek)

Můj muž je politicky korektní, já nebudu.

Na facebooku se mi po jednom dobře mířeném prokliknutí objevila pozvánka na mužsko-mysterijní akci pořádanou Českou pohanskou společností. Noční přechod Jizerských hor. V lednu. Pěšky. Podle mého muže to tak působí jako akce “s gulama”. Podle mého cynického úsudku to značně postrádá jiný orgán, a sice mozek…

Pro vysvětlení si vypůjčím text samotné pozvánky (snad po mě OSA nebude chtít poplatky za autorská práva). Některé části textu obsahující čistě organizační informace (kdy, kde, v kolik) jsou vynechány a nahrazeny …

Mužská mystéria v rámci České pohanské společnosti vás zvou na noční přechod zimních Jizerských hor.

Nevíte co v zimním období dělat? Zkusili jste někdy celou noc pochodovat? Chtěli byste zjistit kde je vrchol vašich sil? Máte chuť na zajímavý zážitek po boku dalších mužů a na noční krásu českých hor? Připojte se k nám vprostřed období ticha a chladu a zkuste s námi přejít království Bohyně Izeríny.

Nechci být poslem špatných zpráv, ale já spíš očekávám, že si sáhnou na své úplné dno.

Krása českých hor zní romanticky, zimní realita bývá poněkud prozaičtější – letos koncem ledna byl na místě cca metr sněhu (a to zima za moc nestála), -20 °C bývá v noci v Jizerkách už v listopadu. Putování krajinou úplňku po cestě uježděné rolbou zní jako úžasná záležitost. Prodírání se závějemi hlubokého prašanu za sněhové vánice už nikoliv – zvláště pokud jste v půlce trasy a do nejbližší obce je to přes deset kilometrů. Cesta není vidět, turistické značení zmizelo a případné tyčové značení pro běžkaře splývá se souškami v lese.

Lyže a sněžnice jejich první uživatelé vymysleli právě proto, že ve sněhu se pěšky chodí pěkně blbě.

Tohle navíc není akce  ”na zkoušku” (…zkuste s námi přejít království Bohyně Izeríny…), pokud tenhle “pokus” nevyjde, může to některé účastníky stát o dost víc, než lístek na bus tam a zpátky…

Názor z Tasslovic: Velmi mě děsí samotná anotace akce: Vyzývá muže k tomu, aby si zjistili vrchol svých sil.  Navíc samotná výzva “zjisti své síly” je hloupá, dětinská a sama o sobě riskantní: Svádí totiž k “hecu.”

Zlé pořekadlo praví, že když nevíš co, tak si trumfni. A pokud se sejde parta chlapů, z nichž většině z nich nebylo ani 40 (tudíž stále relativně na vrcholu sil), tak bude velmi těžké říct “já se necítím.” A bude těžké na takovou trasu nevyrazit, protože bych přeci “nebyl správnej chlap.”

Tihle muži se budou pohybovat mimo civilizaci, někde, kde se může z hodiny na hodinu drasticky změnit počasí, ve tmě, za mrazu a s minimální výbavou. Dle mého názoru to není mystérium, ani zkouška vlastních sil. Je to čiroprostá blbost.


 Sraz bude v 16:15 v obci Hejnice…
Vzdálenost: cca 30km (podle počasí)
Konec cca: 4 hodiny ráno.

V překladu 12 hodin putování nočními zimními horami. Mráz, sníh – v horším případě i špatné počasí (mlha, chumelenice, ostrý vítr).

Program:
Po příjezdu do Hejnic nejprve provedeme kontrolu vybavení, seznámíme se základními pravidly bezpečnosti zimního putování a provedeme krátký otevírací rituál s úlitbou místním duchům.

Základním pravidlem bezpečnosti zimního putování je nechodit v zimě pěšky po horách, pokud to není nezbytně nutné. Ad kontrola vybavení (ke kterému si ještě něco řekneme) – co když u některého z účastníků nebude OK? Řekneme mu “sorry, ale s námi nejdeš, jeď zpátky domů”? A co když dotyčný odvětí, že si myslí, že je to v pohodě a že to prostě dá? Přiváží ho organizátoři ve vesnici ke sloupu, aby zabránili jeho připojení se ke skupině?

Poté se vydáme do srdce Jizerských hor, přes které půjdeme až do Liberce. Na začátku zdoláme horu Ořešník a po té se vydáme jednou z cest podle množství sněhu a přízně počasí.

Nejdříve vylezeme na kopec, při zdolávání 400 metrů převýšení se parádně zpotíme – a pak v těch mokrejch hadrech půjdeme dalších 20 km…

Nejkratší varianta má něco přes 20 km a vede přes Štolpišské vodopády, Bílou smrt, Sedlo Holubníku a Kristiánov až k bráně Jizerských hor na Nové louce a po té přes Bedřichov a Rudolfov do Liberce. Po cestě je naplánováno několik zastávek na doplnění sil.

Zastavit se ve stavu vyčerpání (s kterým organizátoři podle úvodního odstavce v zásadě celkem počítají) na načerpání sil uprostřed noci ve sněhu bývá často to poslední, čeho se někteří horomilci dopustí. Protože zvednout se a jít dál bývá příliš obtížné.

Vybavení:

Tuhle část zkusím okomentovat tak, aby z toho případní účastníci měli alespoň nějaký užitek, pokud už je myšlenka na noční výlet skutečně neopustí…

Dostatečně teplé oblečení, teplou čepici, rukavice

V první řadě na sebe funkční prádlo odvádějící pot od těla. Rozumné je také rozložení oblečení do několika vrstev, které se dají průběžně odkládat (třeba cestou do kopce) a oblékat. Jednu z vrstev by měla tvořit fleesová mikina. Kromě čepice a rukavic je vhodná ještě bunda s kapucí, ideálně se stahovacími šňůrami. Místo čepice bych doporučila kuklu – kryje i krk a hlavně zakryje celý obličej, což je v mrazu či sněhové vánici neocenitelné. Do batohu jednoznačně patří sada náhradního oblečení – pokud se člověk někde promočí, je jednodušší se i v poměrně kruté zimě svléknout a rychle převléct, než zůstat v mokrém.

Dostatečně pevné a nepromokavé boty pro pochod ve sněhu

Téměř každé běžně dostupné boty při vystavení  vlhkosti po určité době provlhnou. Snad jedinou výjimku tvoří kanady impregnované ďábelskou směsí (skivo, indulona, kostka sádla – rozpustit nad plamenem a namazat, ideálně zatřít do bot štětcem pod fénem), které jsou ale zase nepříjemně těžké. Z toho plyne – přibalit několikery ponožky, aby bylo možné je cestou měnit (k omrzlinám na prstech u nohou přijdete snadněji, než ke kapavce v hambinci). Ideálně opět funkční či vlněné. Jako poslední záchrana se dá použít igelitový pytlík navlečený jako mezivrstva mezi ponožkami (nejde se v tom pohodlně, ale lepší, než úplně v mokrým).

Přes boty jsou do sněhu nezbytné návleky. Do rukou bych navíc doporučila trekové hole (nebo aspoň hůlky na lyže).

funkční baterku, nůž a provázek

Baterku určitě čelovku, při nočním pohybu je potřeba mít obě ruce volné a pokud se budete hrabat ze závěje, je vám svítilna v ruce úplně k ničemu. Náhradní baterie by měly být samozřejmostí.

sirky nebo zapalovač zabezpečené proti navlhnutí

Bez něčeho, co bude hořet, vcelku k ničemu. Mokré dřevo vytahané zpod sněhu na tři sirky nejspíš nezapálíte, ani kdyby tomu pokusu předcházel ohňový tanec. Na zahřátí sebe sama doporučuju oblíbené “chemické” ohřívací polštářky (zlomím plíšek, tekutina začne tuhnout a hřeje) – dělají se i jako vložky do bot. Na ohřátí čaje je lepší přibalit lehkou plynovou bombu s vařičem.

nabitý a vypnutý mobilní telefon

Číslo horské služby na Bedřichově je 483 380 073. Bez legrace doporučuji poznamenat (a hlavně zavolat, jakmile se cokoliv posere). Pokud by mě někdo měl za ošklivého škarohlída, tak si aspoň pamatujte, že pro případ nouze vám nejspíš pomůžou i na univerzální 112.

Názor z Tasslovic: Nespoléhejte se na to, že vás někdo lokalizuje podle mobilního signálu. Z vlastní praxe vím, že v horách se mobil dá zaměřit s přesností cca. 2,5 kilometru.

Mobil (zejména jeho baterie) vám za žádnou cenu nesmí promrznout: Jakmile se tak stane, nepůjde zapnout. A to ani poté, co ho opět rozmrazíte. Nejlepší je mít mobil raději někde na těle, pod vrstvami oblečení. A raději zapnutý.

Předem svým blízkým oznamte kam jdete, kudy asi půjdete a kdy se ozvete. Domluvte se s nimi, že pokud se neozvete po domluveném termínu, ať po vás vyhlásí pátrání.

mapu Jizerských hor

Každý účastník? Proboha na co? Pokud už chtějí organizátoři pořádat podobně šílenou akci, posledním krokem k tomu, aby pochod ukončil definitivně nižší počet účastníků, než se sešel na začátku, by bylo rozdělit se.

Názor z Tasslovic: Vezměte si s sebou GPS. Kdyby vás někdo měl hledat, je to nejspolehlivější metoda vašeho nalezení.

Já radím – radši alespoň dvě, pro případ, že by jedna vypověděla službu. Samozřejmě kvalitní a vhodného typu (ne, navigace do auta skutečně nestačí). Platí pro ni pochopitelně stejné zacházení, jako pro mobil.

celtu nebo tužší igelit pro případ nouzového přespání

Bez spacáku a izolační podložky, v propoceném oblečení? Ano, v nouzi nejvyšší se s tím dá zalézt do záhrabu, pomodlit se za přežití noci a následně si zajistit lůžko na plicním oddělení místně příslušné nemocnice. Kdo zkoušel spát v pořádné zimě venku na sněhu, většinou si chladu pořádně užil i s kvalitním spacákem a stanem.

Když už nechcete tahat věci na spaní, přibalte si alespoň termofolii. Každý.

Jídlo na celou noc

Energeticky bohaté, dobře stravitelné. Nezapomeňte na něco, co vám dokáže rychle dodat energii – cukr, čokoláda, sunar…

vodu, teplý čaj či jiné nealkoholické pití

S cukrem! A v termosce. Z pití v petlahvi bude během poměrně krátké doby ledová tříšť.

Upozornění:
Prosíme, aby účastníci si sebou nebrali žádný alkohol, nebo nanejvýš minimum v podobě placatice na zahřátí. Pří úvodním setkání a závěrečném se bude pít jen trocha medoviny.

Aspoň nějaká rozumná myšlenka. Hodilo by se taky přibalit si toaletní papír a lékárničku. I když – pokud si v půlce někdo zvrkne kotník, tak tu horskou radši zavolejte rovnou.

Názor z Tasslovic: Z celého svého srdce přeji těm chlapům, co se akce zúčastní, dobré počasí, přijatelnou teplotu a úspěšné zdolání trasy. Modlím se za to, aby všichni měli dostatek rozumu a vzali si raději více vybavení, než méně. Doufám, že organizátor akce bude natolik při smyslech, aby na cestu nevpustil nikoho, kdo mu připadne nedostatečně vybaven. A to i za cenu toho, že se celá akce nakonec neuskuteční.

A k tomu poslednímu se váže zásadní informace: Jestli si potřebujete dokázat, že jste chlapi, existují bezpečnější metody. Jestli si chcete otestovat svou sílu, existují jednodušší metody. Zamyslete se nad tím, co chcete dokázat. Sobě, okolí a blízkým. A jestli vám vaši blízcí řeknou taktéž, že daná výprava je blbost, tak si zkuste uvědomit že možná zimní krajina má svou romantiku, ale také rizika.

5 thoughts on “Žirafové zásady pro zimní pobyt v horách (s vykradením několika Tasslovických poznámek)

  1. celé mi nepřipadá to jako dobrý nápad. Pochod 20 km sněhem, po trase kterou nemám dostatečně zažitou (párkrát projít v létě za světla není zažitá trasa, sníh a tma dokážou pěkně zmást- koneckonců zažila jsem jak se turistická družina (cca 10osob) dokonale ztratila cestou lesem za tmy (šli jsme do nejbližší vesnice na bojovku a cestu (max 2 km) jsme ve dne znali všichni. po setmění jsme se prostě nebyli schopni vymotat) je nápad koledující si o pořádný průšvih.
    Pokud budou chtít něco takového opravdu podniknout, asi bych předem varovala místní horskou službu a požádala o spolupráci. Budou jí potřebovat

  2. Instrukce nejsou možná podané úplně ideálně, ale i tak se musím organizátorů zastat. Sám mám tuto trasu nachozenou nesčetněkrát, a to ve všech obdobích.

    Já bych si s sebou popravdě přibalil běžky, i kdyby to znamenalo škrábat se s nima na Ořešník, protože celá zbylá trasa je v pohodě sjízdná a já jsem docela lenoch na chůzi sněhem :-) Na Ořešník se nicméně lze dostat i v zimě bez sněžnic (opakovaně testováno) a stezka nahoru Štolpichem bývá udusaná tak, že to jde taky. Nahoře je pak magistrála, pokud nebude spousta nového sněhu, střed cesty by měl být sježděný rolbou tak, že po tom půjde také celkem normálně jít.

    Znám dvě skupiny místních, rozumných lidí, kteří noční zimní přechody přes Jizerky dělají, pravidelně, a bez následků a potíží. Znám ostatně i člověka, který jezdívá trávit Vánoce na Farkaši, vícedenním pochodem… je tedy dobré poznamenat, že to je individuální věc, a že to samo o sobě rozhodně není čiroprostá blbbost a nebo akce “bez mozku”… Ale zpět do Jizerek.

    Když se podíváme na nejpravděpodobnější trasu, kudy kluci půjdou, tak by se v žádném okamžiku neměli dostat víc než cca 6 kilometrů od civilizace, případně stanice horské služby. Jištěni skupinou a slušně vybaveni… s mobilními telefony (na hřebenech je trvale signál, i když občas polský) a znalí terénu (Filip je na téhle trase pokud vím skoro doma, podobně jako já) vážně nechápu, proč by taková akce měla být označena výrazy, jaké tady chrlíš. Ostatně rizika, která naznačuješ, vyplývají především z tvých (podle mě naprosto mylných) předpokladů, že půjde o jakési hecování, půjde se na krev, do rizika a že komunikovat otevřeně o svém fyzickém stavu a únavě nebude ok (dosavadní MM akce které jsem zažil byly pravým opakem, tedy o otevřenosti a upřímnosti…)

    Co se objektivního rizika týče… Jizerky jsou krásné a ano, jsou to hory se vším všudy (krom lavin), ale nejsou to Himaláje, Alpy, a dokonce ani Krkonoše. Rozlohou, výškou a ani jinými faktory. Mají navíc jedno specifikum; oheň tam průměrně schopný člověk rozdělá celoročně, ve dne v noci. Hustníky mladých smrků pokrývajících nově pláně zničené v 70-80 letech kyselými dešti (většina trasy mimo úvodního stoupání) jsou plné suchého chrastí většinou i za deště, tím spíše za suchých mrazů.

    Křížky, kterých jsou hory plné, jsou povětšinou staré a povětšinou pomníky osamocených poutníků – víc lidí se dneska v horách zabije na sjezdovkách a snowboardech, než při podobných přechodech. Kdybych nebyl kapánek mimo dosah, určitě bych s klukama razil taky.

  3. Euriku, obávám se, že to chápeš zcela špatně. To poslední, co mě při obavách o osud výpravy napadlo, je riziko vzájemného hecování. To je obava mého muže.

    Moje obavy pramení ze 2 věcí, a sice počasí a případných zdravotních problémů zúčastněných.

    Všechny ty popisy toho, jak je cesta úžasná a v pohodě vycházejí z předpokladu, že bude hezky – cesta uježděná rolbou, suchý mráz… Copak jsi skutečně nikdy nezažil večer s pěkným počasím a následující ráno 30 čísel nového sněhu? Nebo v horším případě 50? Přestože předpověď říkala 10? V tu chvíli ta cesta nebude udusaná a projetá rolbou – a půjde se po ní pěkně blbě. Nehledě na to, že ta samotná chumelenice není taky nic příjemného. Ani pokud to bude mokrej sníh, ani pokud to budou krystalky ledu a ostrej vítr.

    Navíc, riziko úrazu se vyloučit nedá – zrovna zvrknutý kotník je něco, co se stává i v létě na chodníku. Že to někdo prostě nedá se taky může stát. 6 km do nejbližší civilizace? To je v létě hodina ostřejší chůze. V zimě ve sněhu o dost víc. Pokud to bude řešit horská, ostatní tam s dotyčným musejí počkat – a zase – mráz, sníh všude kolem (v horší variantě mokrej), téměř bez pohybu, v horším případě i chumelenice a ostrý vítr. Mimochodem – slušně vybaveni podle soupisu v pozvánce skutečně nebudou.

    Soudný organizátor si předem promyslí možná (byť ne příliš pravděpodobná) rizika, připraví se na ně a dokáže jejich řešení vysvětlit případným váhajícím zájemcům. Ne, že je pošle do prdele s argumentem, že to tam zná, připomínky nejsou relevantní a kdo nechce mystický zážitek, ať zůstane doma – jako to na FB udělal Airis.

  4. Ja jsem sel jednou s cyklistama nocni pochod Karlstejn – Nove Butovice a to na podzim, uplne to stacilo, kolem berouna jsou takove kopce ze taky propotite vrstvy a pak staci aby se zvedl vitr a i v 5-10C mate problem pokud nemate nadity batoh oblecenim. S partou pravdepodobne mene trenovanych jedincu bych do hor nevyrazel….

    Vyrazilo nas cca. 25 lidi, 3 odpadli po 10ti km – krece,unava ale jeste stihli nejake ty nocni vlaky nebo pro ne nekdo prijel. Na odpadliky se necekalo pokud nebyl vazny problem (a na stesti nebyl) protoze kazdy mel mobil a domluveny odvoz nebo dal o sobe vedet – zadny organizator co by nas bral pod kridla tam nebyl.

    Ja odpadl mezi druhou a treti rano v Karlstejne, po cca. 22km – mel sem totalne promocene obleceni, par puchyru na noze… samozrejme byt to v horach tak co Vam zbyva nez jit a pokud nemuzete jit muzete zle prochladnout a hlavne zdrzet celou skupinu…. :/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>