Iveta a Sladká Francie

Po kuchařce s krásným obalem a lákavým názvem, navíc od autorky vyzdvihované food časopisy, jsem začala pokukovat hned poté, co jsem se o ní poprvé dočetla. Na kuchařku všude spousta chvály, na autorku taktéž – a navíc – francouzské dobroty. Ach ach.  Kdo měl někdy možnost ochutnat nějakou tu sladkůstku u Paula, ten tuší :-)

Kuchařku jsem si i přesto koupila až po více, než půl roce – do té doby jsem ji totiž v obchodech prostě nepotkala. Poštěstilo se mi až minulý víkend, kdy jsem si ji po zběžném prolistování koupila v hradeckém Luxoru. Po prolistování méně zběžném bohužel musím konstatovat, že v tomto případě se ono čekání příliš nevyplatilo…

Předem by asi bylo vhodné říct, že jsem zatím žádný z receptů netestovala, čili ke konkrétním postupům se příliš vyjadřovat nebudu.

První věc, která mě v knize zarazila, bylo několik zcela zjevných blbostí. Hned v úvodu autorka popisuje základní suroviny. U předposlední položky jsem hrůzou zavyla nahlas. Ledová čokoláda skutečně není “druh čokolády, který je nutné před konzumací zchladit alespoň na teplotu cca 5°C”. Je to čokoládový výrobek s obsahem kokosového tuku, díky kterému se rozpouští již při 20-23°C a způsobuje tak chladivý efekt v ústech. Pokud ji strčíte do ledničky, o tenhle efekt se kompletně připravíte. Aneb když něco nevím, tak to nepíšu do kuchařky – a už vůbec ne tím stylem, že otevřu wikipedii a prostým opisem z ní vytvořím celou stranu 12. (Tu pitominu o ledové čokoládě jsem dnes opravila, původním zněním se tedy můžete pokochat v historii. Pokud mi nevěříte, přesvědčit by vás mohlo německé heslo Eiskonfekt).

Stejně tak mě značně zarazila “perla” uvedená hned na protější straně 13 – “Teploty uvedené v receptech platí při použití horkovzdušné trouby. Pokud ji nemáte, je potřeba teplotu snížit”. No, je to přesně naopak – pokud v troubě nemáte větrák rozhánějící teplotu stejnoměrně po celém jejím prostoru, budete muset tu teplotu zvýšit, aby se řádně propekly i části formy umístěné na opačné straně trouby, než je zdroj tepla…

Další věcí, která mě v kuchařce příliš nepotěšila, jsou fotografie. Tak nějak jsem si v posledních letech díky místním food časopisům, zahraničním kuchařkám a v poslední době i díky kuchařkám českým, zvykla na perfektní foodstyling a krásné fotografie. A to i u nepříliš vzhledných jídel typu žemlovka či čočka na kyselo. Tím spíš by si ho zasloužily báječné francouzské dezerty. Bohužel se jim ho nedostalo (přestože foodstylista byl podle tiráže u focení přítomen). Většina dezertů je naaranžována spíše stylem “udělali jsme si něco sladkého v neděli po obědě” než “fotíme kuchařku plnou perfektních dezertů”.

Pravdou je, že kde nic není, ani smrt nebere, a tak se od foodstylisty těžko dají očekávat zázraky, když samotný fotografovaný výtvor vypadá v lepším případě nevzhledně, v horším přímo katastrofálně. Příkladem toho nejhoršího mohou být bez debaty macarons alias makronky. Každý, kdo někdy viděl klasickou makronku ví, že takováhle rozpláclá (v případě prvního obrázku navíc barevně podivná) ohavnost to prostě být nemá. Makronkám chybí bublinkatá “noha”, jsou popraskané, tvar je značně nepovedený a příliš řídký krém teče ven a omatlává vedlejší kousky… Že se v receptu na malinové makronky vyskytuje pouze červené barvivo a rybízová marmeláda do náplně už asi nemá smysl komentovat… Asi by nebylo od věci držet se opět snadné zásady – když to neumím upéct, nedávám to do kuchařky.

Ani ostatní fotografie bohužel nejsou o moc lepší. Oblíbený zdobící prostředek ve formě krájené pomerančové kůry vařené v čemsi nikterak dobře nepůsobí, občas přeplácané vzorované nádobí přebíjí samotný kousek na něm prezentovaný. Slovo “etažér” (to je takový ten talíř na nožičce:-) ) už stylista patrně zaslechl, neboť jeden v knize najdeme, ale zbytek koláčů a dortů je prezentován na talířích – a nevypadá to nic moc.

Na mnoha fotografiích se zákusek nepěkně roztéká (ať už jde o krém na dortících nebo zmrzlinové dezerty). Těžko říct, zda to způsobilo dlouhé fotografování, a nebo je na vině špatný recept či technologie. Dezerty z odpalovaného těsta vypadají asi stejně, jako když jsem se o něj poprvé pokoušela já, výsledný efekt by měl být výrazně nadýchanější a pěknější. U věnce Paříž – Brest je navíc vidět, že se jednotlivé větrníčky místy ani nedotýkají, přestože věnec by měl být jednolitý (pokud už se dělá z větrníčků a ne jako jednolité kolo).

Koláče mají často nevzhledné nerovné okraje, některé nemají pěknou propečenou barvu nebo jsou popraskané, celkově nevypadají pěkně. Fíkový dort se zabořenou lžící, který vypadá, jako by ho někdo projel bagrem snad raději více komentovat nebudu.

Za normálních okolností krásný dezert Sorbet au cassis vypadá jako červené zelí rozmixované s jogurtem a trochou řepy. Asi ho někdo zapomněl propasírovat… Barvou i přízdobou navíc napovídá, že v receptu uvedený černý rybíz byl patrně nahrazen červeným…

Poměrně zásadním zklamáním pro mě byly i verrines, neboli plněné skleničky. Chápu, že zrovna Verrine Tatin se vzhledem k obsahu bude na krásno aranžovat obtížně, ale přece jen se to dalo vyřešit lépe. Verrines se sice obecně vytvářejí do skleniček jakéhokoliv typu, ovšem silně pochybuji, že to primárně platí pro šroubovací skleničku od jogurtu. Úplně obyčejné dvoudecky je ovšem na focení do kuchařky taky tak trochu škoda. Jogurtová sklenička ještě více zamrzí u dezertu, jakým je panna cotta, s jejímž aranžováním se vzhledem k želatině obsažené ve smetanové směsi dá celkem bezpracně krásně vyhrát…

Na celé kuchařce je dost výrazně znát, že byla ušitá horkou jehlou se snahou využít popularity autorky z pořadu Na nože! Tím pádem spousta receptů vypadá podle fotografií (a mnohdy i samotného popisu), jako když je autorka peče poprvé, případně nemá zásadní povědomí o tom, jak se daný dezert připravuje a jak by měl vypadat. Dlužno dodat, že už v loňském listopadovém Gurmetu připravuje Iveta Fabešová makronky v duelu proti Janě Zatloukalové – přičemž do nich místo cukru uváděného v kuchařce dává cukrový rozvar a na fotografiích už vypadají tak, jak vypadat mají. Trochu škoda, že se je autorka pořádně nenaučila už před vydáním knihy…

Obrázky v textu pocházejí z následujících zdrojů:

  • http://www.kosmas.cz/
  • http://www.visualphotos.com
  • http://www.dunnesstores.ie
  • http://www.wikimedia.org
  • http://www.parispatisseries.com
  • http://latabledeplop.canalblog.com
  • http://foodgawker.com/
PS: Myslíte, že mi někdo vydá knihu “Christine a přeslazená Amerika”? Myslím, že i přes brutální dávku cukru by si Česká republika zasloužila poznat Buttercream Icing…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>